Sansevieria

Sansevieria

(tenura - tchýnin jazyk) je pro svou nenáročnost velmi rozšířená. V dobrých podmínkách vytváří mohutné trsy s dlouhými, mečovitými listy s příčným pruhováním, které vyrůstají z podzemního plazivého zdužnatělého oddenku. Květenství vyrůstá u starších rostlin u země z paždí listů. Je to lata na delším stonku (stvolu) se sněhobílými až nažloutlými kvítky, které se rozvíjejí vždy k večeru a velmi pěkně voní. Žádá dost světla a menší množství vláhy po celý rok. Nesmí stát na plně osluněném okně. Starší rostlinu je lépe v zimě nechat raději suchou, než ji přemokřit. Nejvhodnější zimní teplota je 18- 20°C . Přesazujeme vždy podle potřeby, když rostlina zaplní nádobu a zdužnatělé kořeny přerůstají přes její okraj. Tenuře lépe vyhovuje květinová mísa než květináč. Ze směsi zemin má nejraději drnovku, listovku, rašelinu a písek (1:1:2:1) s přídavkem rohové moučky. S.trifasciata Laurentii má zlatožluté okraje. Protože má méně chlorofylu, je poněkud choulostivější. Tenury rozmnožujeme vždy na jaře dvojím způsobem. Listy rozřežeme napříč, na kousky pět až deset centimetrů. Řízky necháme několik dní ve stínu zavadnout. Za čtyři dny je zapícháme do směsi písku a rašeliny v truhlíku, ve velkém květináči nebo květinové míse. Dáváme je čtyři centimetry a mlžíme je nebo kropíme podle teploty v místnosti. Vláha musí být mírná, ale stejnoměrná. Po čtyřech týdnech se objeví kořeny a nahodilé pupeny. Rostlinky rozsazujeme až později, když jsou větší. Množíme-li panašované odrůdy, nemůžeme očekávat, že budou všechny panašované. Většinou zůstane panašovaných asi 25%, ostatní jsou zelené. Druhý způsob, kterým tenuru rozmnožujeme, je dělení plazivých oddenků. Při tomto jednoduchém způsobu zůstanou všechny rostliny panašované.